Bez pravidel
Hledáte práci. Děláte všechno, co je třeba.
Denně prohlížíte nabídky na internetu. Posíláte motivační dopisy a životopisy. Čekáte trpělivě na odpovědi. Někdy i nějaká přijde, ale většinou je na druhé straně ticho….
Občas jdete na pohovor. Odpovídáte na otázky, vyplňujete dotazníky, děláte testy. Pak čekáte týdny, jestli vám dají vědět. Nedávají.
Trvá to už moc dlouho a z hledání práce je utrpení. Co s tím? Co ještě víc můžete udělat?
Zkuste porušit pravidla!
Ano, výběrové řízení na pozici má svá pravidla. Ta většinou stanovují zaměstnavatelé a personální agentury. Uchazeči je akceptují a řídí se jimi. Často bez přemýšlení nad tím, jestli se hraním podle těchto pravidel dostanou ke svému cíli. Nebo – jestli je i jiná cesta.
Pokud vidíte, že hraní podle pravidel pro vás nefunguje, že se ke svému cíli nepřibližujete, je čas začít pravidla porušovat.
5 + 1 pravidlo k porušování
1. Dodržovat jen standardní postup
To je první a nejdůležitější pravidlo k porušení. A pro většinu je nejtěžší, protože doma a ve škole nás učili: „Dělej to, co se od tebe žádá.“ A tak rozesíláme desítky životopisů, které často končí v „černé díře“. Posíláme životopisy personalistům, konzultantům personálních agentur a dalším lidem, kteří nejsou těmi, kdo ve finále rozhodují o tom, který uchazeč nastoupí do jejich týmu. (Jednou jsem byla jako uchazeč na pohovoru, který vedla mzdová účetní. Podotýkám, že jsem se do mzdové účtárny nehlásila…).
Tito lidé často (čest výjimkám) posuzují životopisy a kandidáty jen podle tabulek – splňuje x nesplňuje. Nevidí dál a hlouběji. Nemohou vidět to, co je skryté mezi řádky, nemohou si představit potenciál uchazeče v širším kontextu týmu a jeho struktury, cílů… To může vidět jen manažer týmu.
Také jsou tak zavaleni životopisy a pohovory, že nezvládají odpovídat všem. I když dnes už existují automatizované systémy, které to udělají za ně….
Najděte a oslovte přímo manažera, který bude vašim nadřízeným, který rozhodujte o tom, koho si ve finále vybere do svého týmu!
2. Posílat stejný životopis a motivační dopis, jako všichni ostatní
Jste robot nebo člověk s osobností? Věřím, že to druhé. Pak pošlete takový životopis (a motivační dopis), který vyjádří vaši osobnost a individualitu. Který ukáže vaše odlišnosti, vaše unikátní znalosti, schopnosti a dovednosti, vaši jedinečnou hodnotu. A věřte, že jedinečnou hodnotu máte. Každý ji má.
Vytvořte si originální životopis. Nepoužívejte šablony a vzory z internetu. Právě ty totiž dělají z uchazečů sériové roboty. Obsahují jen data a informace. Žádná individualita, žádný příběh…
Dejte do životopisu kus sebe, svůj příběh. Pište o sobě, ne o nějakém panákovi z učebnice managementu. Nepoužívejte fráze, jako: „Profesionál zaměřený na výsledky a orientovaný na cíle.“ Napište do životopisu, co a jak jste skutečně dělali, s jakými výsledky a úspěchy.
3. Věnovat všechen svůj čas jen prohledávání nabídek na internetu
Rozdělte si svůj čas a energii, kterou věnujete hledání práce, na tři části.
50% věnujte standardnímu postupu – prohledávejte pracovní nabídky na internetu a odpovídejte na ně.
30% věnujte aktivnímu oslovování společností, pro které chcete pracovat, bez ohledu na to, zda právě někoho hledají.
20% věnujte net-workingu – budování kontaktů. Kontakty budujte on-line (sociální sítě, především LinkedIn) i off-line (výstavy, konference zaměřené na pracovní trh i na vaše pracovní odvětví a další možnosti setkávání s profesionály). Net-workingu se budu na těchto stránkách brzy věnovat více.
4. Udělat pro získání práce cokoliv
Zaměstnání je partnerství. Je to vztah, který je výhodný pro obě strany. Zaměstnavatel získá vaši práci, která firmě přinese další zisk a růst. Vy za svoji práci získáte výplatu a další benefity. Je to win-win.
Zaměstnavatel si vybírá vás a vy si vybíráte zaměstnavatele.
Mnoho lidí si nechá pro získání práce hodně líbit – nepříjemné (a zakázané) osobní otázky, povýšené a arogantní chování, špatnou komunikaci ze strany zaměstnavatele, neúměrné prodlužování procesu…. Pokud se k vám personalista nebo váš potencionální nadřízený nechová dobře už při výběru, myslíte, že to bude lepší potom, až budete zaměstnancem….?
Čím dříve řeknete „Ne, děkuji“ špatné nabídce, tím dříve se vám otevřou dveře k lepší.
5. Získat jakoukoliv práci
Chápu, že vás vaše finanční situace může dovést k rozhodnutí jít dělat cokoliv. Získat práci „pro přežití“. Problém je, když se z práce „na přežití“ stane definitivní řešení. O nějaké spokojenosti v práci a následně v životě nemůže být řeč.
Nepřestávejte usilovat o svoji dobrou práci. Je to součást vašeho života a vaše spokojenost v práci ovlivňuje vaši spokojenost i v dalších oblastech. Píšu o tom v článku „Jaká je dobrá práce?“.
+ 1 navíc: Na pohovoru jenom odpovídat na to, na co se vás ptají
Je důležité, abyste na pohovoru prodali vše, co můžete zaměstnavateli na dané pozici nabídnout. Pohovor však také vedou jen lidé. Někdo se umí ptát lépe, někdo hůř.
Jen na vás záleží, co se o vás na pohovoru dozvědí! Proto buďte aktivní!
Svoje odpovědi rozvádějte
OTÁZKA: Máte zkušenosti se systéme Navision?
ODPOVĚĎ A: Ano
ODPOVĚĎ B: Ano, když jsem pracovala ve společnosti xxx, vedli jsme prodej, objednávky a sklad v tomto systému. Já osobně jsem …..
Ze které odpovědi se dozvědí víc?
Využijte své odpovědi k otázkám
OTÁZKA: Máte zkušenosti se systéme Navision?
ODPOVĚĎ uchazeče: Ano
OTÁZKA uchazeče: U vás ve společnosti využíváte tento systém? K čemu?
ODPOVĚĎ pohovorujícího: Vedeme v něm skladové hospodářství, objednávky a …..
REAKCE uchazeče: Mně se na práci s Navision líbilo, jak bylo všechno propojené a jak snadné bylo generovat různé reporty, díky kterým jsem ….
Nebuďte pasivní!!! Udělejte z pohovoru normální lidský rozhovor.
Hodně úspěchů!
Jana Bártíková
Průvodce na cestě k dobré práci
Co vy si myslíte o dodržování a porušování pravidel při hledání práce? Napište mi o tom do komentářů!
Komentáře nejsou povoleny.
-
-
-
Toť otázka... Přečtěte si ebook a budete vědět, k čemu a jak vám největší profesní síť může pomoci...
Ještě k tomu, co si mohou dovolit firmy. V současné době jen velké nebo i menší fungující firmy si váží schopných lidí a jak bylo řečeno výše, dají se spočítat na prstech jedné ruky. Ostatní včetně státní správy si dovolí cokoli, lidí je dost a jestli něco nefunguje, je to také jedno, ve státní správě úplně, firma v „nejhorším“ zkrachuje a vedení začne v jiné… Když jsem byl propuštěn a předal záležitost inspektorátu práce, neshledal žádné pochybení,i když na mé „zrušené“ místo byla do 3 měsíců přijata pod jiným názvem, ale stejnou pracovní náplní jiná, spřátelená zaměstnankyně. V obcházení zákonů jsou Češi mistři světa.
Ostatní si k nám dovolí jen to, co mi sami jim dovolíme. Hezký den, Jana
Mohu jen souhlasit, navíc tolik požadované a v zahraničí oceňované „reference“ jsou v české kotlině doslova sebevražedný nástroj, protože v dnešní totální politické nestabilitě a nekončící řevnivosti zejména ve státní správě, odkud jsem byl já vyhozen, nikdy nevíte, komu vaše doporučující osoba šlápla na kuří oko a je pro vas spíš zátěží než pomocí. Sám jsem to zažil, když jsem byl dotázán na svého bývalého šéfa a i když jsem odpověděl velmi neutrálně, úšklebek jsem u členů komise zaznamenal. Jak píšete, musel jsem z existenčních důvodů vzít práci mimo nejen obor, ale i vzdělání, nicméně se zde setkávám s cizinci, u nás pracujícími a jsou ze zacházení, zejména se staršími zkušenými zaměstnaci zděšeni. Zvláště ti z asijských zemí, kde úcta ke zkušenostem je na vyšší úrovni, než v Evropě. Na druhou stranu jsem se setkal i s mladými, kteří nemohou sehnat místo, prý nemají zkušenosti. Ale kdo jim je má předat, kdy manažeři s půlročním manažerským kurzem se schopností řídit všechno… ty, kteří by jim ty zkušenosti předali a v klidu odešli do důchodu, tito manažeři v rámci „úspor“ vyházeli… Proto to v tomto státě vypadá tak chaoticky, neustále se měnící legislativa bez jakékoli návaznosti na minulost a provázanost mezi rezorty atd.
Ano, Vaše informace jsou pro nás důležité ale je nad síly kohokoli se jednak v tomto chaosu vyznat – jen udat směr – a už vůbec něco změnit. Jak říkal jeden známý – bojím se o místo ne proto, že udělám chybu, ale známý šéfa přijde o místo a on mu nabídne to moje i kdyby vůbec odborně nevyhovoval…smutná realita dneška
Dobrý den, Tomáši.
Díky za váš názor, ale vůbec v ničem s vámi nesouhlasím. Něco změnit – to je v silách každého z nás. Každý z nás je zodpovědný za svůj život. Je nesmysl chtít po ostatních, aby se změnili. Pokud chceme změnit to, v čem žijeme, musíme změnit sebe. To je jediná cesta ke změně a ke spokojenému životu. Hezký den. Jana
Milá Jano, díky za možnost vyvětrat už dávno zažité.Myslím, že k tomuto tématu mám co říct. Jsem pětačtyřicátý ročník, takže mám dle zákona nárok na kapesné od státu, ale ještě nepřišel ten den, kdy bych měla nápad nedělat co mě baví a co se mi podařilo přetavit z teorie do praxe.Jsem vyučená fotografka,takže pro vzdělání by mě nezavřeli, ale vše, co jsem dělat chtěla jsem dělala a vždy se dovzdělala jak bylo třeba.Rádi mě zaměstnávali, protože jsem díky nadšení dělala za dva, ale platili mě za jednu….když jsem neměla to vzdělání. Pár šéfů mě začalo odměňovat za výsledky, ale světe div se, zlobili se ti co splňovali normy, ale nestačili tempu. Vydělávala jsem příspěvky do časopisů,včetně fotografií….a pak přišla pionýrská doba a byla jsem mezi prvními OSVČ. Živí mě nadšení a zájem o věc v oblasti obávaného a často nepochopeného MLM. Jsem přesvědčená uživatelka toho co mě živí, ale nikdy nebyl můj zájem prodávat, protože mi je bližší zprostředkování stejných výhod.Pokud mě k tomu někdo svým postojem donutí, marži střádám do prasátka a měsíčně přispívám nemalou částkou nadaci Dobrý anděl. Někdo zraje rychle, jiný pomaleji. Mě je jen líto, že nejde zastavit čas, protože mě stárnutí moc nebaví, ale respektuji nová pravidla a „pracuji“ jen s lidmi, kteří si chtějí pomoci sami….což je základ, aby mohli pomoci i druhým. Jano, Vaše stránky, vzkazy a péče o „novicky“ rezonuje s mým naturelem. Doporučuji Vás jako lidská slabikář…..protože proč ne, když je život jedna tichá pošta a když šířit drby, tak jen pozitivní. Děkuji za vše. Milena
Mileno, moc děkuji za váš příběh! Moc vám držím palce a děkuji!!!
Jana
Milá paní Jano,kdybych měla více štěstí a narodila se o něco dříve, byla bych – mám tři děti – už v pohodě v důchodu cca 2 roky. Nyní budu muset jako stárnoucí žena – 56 let opravdu není nic moc a tělesná přitažlivost po padesátce prostě uvadá – obrážet marně konkurzy anebo přijmout práci, která skutečně je (pokladní v supermarketech,třídění vráceného textilního zboží, práce na páse v nějaké továrně,vrátná s dvanáctihodinovými směnami atd. apod.)Podotýkám, že jsem vše zkusila, NEPOHRDÁM ŽÁDNOU PRACÍ, ale je to fakt peklo. Jako VŠ jsem tam prostě „bílá vrána“ a ty to jak známo fakt nemají lehké, i kdyby plnily normy na 200 procent. Jste prostě bílá a ty černé a šedé vás prostě uklovají. Ale souhlasím s předchozím přispěvatelem, že Vaše práce není marná, inspiruje a nutí se zamyslet. Někdy je člověk tak zoufalý, že vypne myšlení a jen se snaží nějak přežít. A pravidla porušuji a s chutí,ale nevím, jestli si tove svém věku ještě mohu dovolit.Jak jsme už o tom komunikovaly, někdy je fakt docela problém být originální. Ale vytrvejte prosím ve svém úsilí,je to velmi přínosné pro mnoho lidí. Jsem Vaší přízňivkyní. A snad se dokáži od Vás ještě něčemu naučit. Díky.
Milá Jindřiško. Nejste odsouzená k tomu, vzít práci, jaká je. Můžete dělat práci, která vás opravdu baví a naplňuje! Pro někoho nebo sama na sebe! Vytvořit si ji! Nevzdávejte to!
Všechno je jen v naší hlavě. A když si do ní vezmete, že to nejde, tak to nepůjde. Ale když si do ní dáte, že to půjde…. 🙂
Hezký den, Jana
Těžko se dá komentovat a reagovat na to, co už profesionál za mě odpověděl a takřka popsal do detailu, jak to dnes při pohovorech a při hledání práce chodí.
Já,pokud mám hovořit za stranu druhou, tak si myslím,že tu chybí obecně pravidla,co si můžou firmy při hledání práce dovolit a na co by měli zapomenout.Je to bohužel džungle a my,co hledáme se v tomto nedokážeme orientovat. Co pohovor,to pomalu jiná pravidla.
Hraje tu roli tolik faktorů,že už bych si troufal říci,že je to zázrak,když člověk najde práci./tímto způsobem/.Myslím,že firmy a zaměstnavatelé při hledání toho zneužívají,protože vědí,že je to s najití práce v tomto státě čím dál tím těžší.Chápu,že nikdo není dokonalý a že špatně napsané CV může ovlivnit přijetí,ale to by se lidé v tomto státě musely přes noc stát spisovateli,aby vyhověli pravidlům správného psaní životopisů.
A bohužel musím souhlasit s tím,že většina uchazečů musí brát práci i zcela nepopulární jen proto,aby doslova přežili tento stav a neocitli se na ulici.
A za další.Co nám vlastně firmy nabízejí?? Práci,kterou ani nedostaneme pořádně zaplacenou.
Já osobně si myslím,že firem,kde opravdu nabízí solidní jednání a plat je jako na prstech dvou ruk.
Závěrem bych tuto úvahu shrnul asi takto.Ano,určitě je těchto lidí jako jste Vy zapotřebí.
Informace,které od Vás získáme mají svou váhu při hledání zaměstnání.
Stanislave, já jsem přesvědčená, že firmy a lidé si k nám dovolí jen to, co mi sami jim dovolíme. Ta pravidla si vytváříme právě my tím, co mi si necháme líbit a co tiše strpíme. V práci, ve vztazích, všude.
Takže jediný faktor, který tu hraje roli, jsme my sami.
Děkuji, hezký den!
Jana