„Dali jsme přednost jinému uchazeči, protože vy máte na tuto pozici příliš vysokou kvalifikaci, jste překvalifikovaný (překvalifikovaná).“ Také jste se setkali s touto odpovědí na otázku, proč jste nebyli přijati? A jak jste tuto odpověď přijali? Jak jste k tomuto sdělení přistoupili?
Často se setkávám s přístupem uchazečů, že taková odpověď je jen výmluva, že personalista nevěděl, co jiného má říct… Nebo s nepochopením – vždyť přeci pro firmu je výhoda, když vezmou někoho, kdo má větší kvalifikaci, nebo ne?
Po 15ti letech na manažerských pozicích jsem si chtěla odpočinout od vedení týmů a zodpovědnosti za výsledky. Ucházela jsem se o pozici Training Managera v jednom zahraničním obchodním řetězci s módou.
Výběrové řízení probíhalo v pohodě, postupovala jsem jednotlivými koly až do finále. Mezi mnou a lidmi „na druhé straně“ to fungovalo i lidsky. Vypadalo to, že všechno dobře dopadne… Finální rozhodnutí bylo NE.
Ptala jsem se na důvod. Odpověď byla: překvalifikovanost. Tedy, HR manažerka byla sdílnější… Vysvětlila mi, že by mě tahle práce bavila tak 3 měsíce… Nešlo totiž o práci tvůrčí, která mě baví a naplňuje, ale o práci výkonnou. Mateřská společnost totiž určuje všem zemím, co se bude školit a úkolem Training Managera je jen zajistit, že se bude školit to, co vymyslel někdo jiný. Tvořivé práce a vlastní invence je na této pozici minimum….
Zaměstnavatel potřebuje takového člověka, který bude nejen splňovat kvalifikační požadavky. Hlavně to musí být někdo, koho bude práce bavit, kdo z ní bude nadšený. Pro koho bude výzvou a bude ho motivovat k tomu, aby hledat nové řešení a postupy. A to nejen na začátku, kdy je vše nové a k učení je toho víc než dost!
Tou nejúčinnější motivací k práci je naše vnitřní motivace. To, že tuhle práci chceme dělat naplno, že nás baví a naplňuje, to žádná motivace z venku (peníze, výhody, prestižní firma…) nenahradí. To dobří zaměstnavatelé vědí.
Je to známka toho, že jste se setkali se zaměstnavatelem, kterému opravdu záleží na tom, koho si na kterou pozici vybírá. Záleží mu na tom, aby vás práce bavila, aby váš motor, vaše vnitřní motivace, jen tak nevyhasli…. Protože tak společně dosáhnete těch nejlepších výsledků. A to přeci jde, ne?
Jakou zkušenost s překvalifikací máte vy? Napište mi o tom do komentářů!
Komentáře nejsou povoleny.
Když to zkrátím, 25 let jsem pracoval na pozici VŠ jako středoškolský učitel. Dětí je málo, školy se ruší. Rok a půl jsem hledal práci, speciálně jsem se rekvalifikoval na zaměstnání, kde věková a kvalifikační diskriminace není. Nyní jsem řidičem autobusu, polovina mých spolupracovníků jsou bývalí havíři maximálně s výučním listem a je mi fajn. Jo a vydělám více než učitel.
O tom, že existuje věková diskriminace jsem se dověděl na úřadu práce, byla to druhá věta, kterou řekla úřednice zcela otevřeně a jasně na vstupním poučení. Takže to není nějaká výmluva, když to oficiálně sděluje úřad práce a navíc přidává informaci, že z tohoto důvodu je od určitého věku prodloužena doba vyplácení příspěvku v nezaměstnanosti 🙂 🙂 :-).
Po 5,5 jsem byla „odejita“, protože jsem nevyhovovala nejvyššímu šéfovi, který nesnáší ženy. Teď hledám práci, ale buď nedostanu žádnou odpověď nebo vybrali uchazeče, který „lépe splňoval požadavky“. Je mi 45, mám 3 vysoké školy včetně MBA, Aj na úrovni rodilého mluvčího, 15 let praxe v oboru, neustále se vzdělávám. Děsí mě, že už teď patřím do „starého železa“.
Moniko, proč byste měla patřit od starého železa? OK, váš šéf nesnášel ženy a tak jste musela odejít. Asi se podle toho i k ženám choval, takže není lepší být od takového člověka co nejdál? Máte spoustu jiných možností, Moniko. A není to vaším věkem, že vás odmítají. Je to vaším postojem především k sobě. Uvědomte si, co všechno umíte a znáte a ukažte to ve svém životopise a na pohovoru! Je ale třeba, abyste si svojí hodnoty byla nejprve vědomá vy sama. Pak ji ve vás uvidí i ti druzí. Postojem „patřím do starého železa“, sebelítostí a ukřivděností dáváte najevo úplně něco jiného, než své kvality!
Doporučuji vám, přečtěte si můj článek „V mém věku už…“. Odkaz na článek: http://www.ziskamdobroupraci.cz/?p=3840
Hezký den, Jana Bártíková
Musím souhlasit s Monikou. Nesetkala jsem se se šéfem, který by nesnášel ženy, ale překvalifikovanost zaznělo z úst personalistů (nebo z jejich e-mailů) mnohokrát. Věk je opravdu limitující (v jedné firmě mi bylo tiše sděleno, že přijímají ženy jen do 35 let, a i to už je výjimka, ideálně tak do 30). Headhunterka, která si mne vyhledala mi po všech testech sdělila, že jsem skvělý profesionál, ale co si budu muset jediné obhájit, je věk. A to se mi při pohovorech s o 10 let mladšími šéfy nepodařilo. A mohu vyzdvihovat své schopnosti a kvality až do nebe. Nedávno jsem na jistém diskusním fóru, kde se zároveň nabízí práce objevila inzerát, kde požadavky na požadované znalosti a dovednosti by člověk získával nejméně 10 let – poznámka mne dorazila: „nechceme žádné dinosaury“. A k tomu bylo mnoho souhlasných komentářů.
Postojem a chováním do starého železa nepatřím, ale věkem pro potenciální zaměstnavatele ano.
PS: a není to jen má zkušenost, se „stářím“ už se setkalo více mých známých, ale slyšeli jen slova o překvalifikovanosti…
Míro, čemu věříme, to se nám děje. Do své poslední práce jsme nastupovala krátce před čtyřicítkou, byla jsem ve firmě suverénně nejstarší, i moje šéfka byla mladší než já… Můj věk nikoho nezajímal, protože mě taky nezajímá. Kupodivu se zajímali jen o to, co znám a umím. 🙂 Nejsem žádná výjimka. Dnes mi psal klient, kterému je 47 let, že získal práci ve firmě, kde je věkový průměr 35. Uměl prodat svoji hodnotu a svoji osobnost. Jeho věk nikoho nezajímal.
Hezký den a ať se vám daří! Jana
Souhlasím s Monikou, mám podobnou zkušenost je mi 50 let a po 8 letech na pozici ředitele mktg+sales hledám práci a reakce je většinou „překvalifikovanost“. Pokud máte někdo účinnou radu jak na to, se s ní:-)
Moje rada je – jasně si definovat práci, kterou hledám a přínos, kterým v této práci budu. Pak si vybírat a reagovat na ty pozice, které splňují moji představu o hledané práci alespoň z 80% a ty, kde já splňuji požadavky alespoň z 80%.
A pak ukázat a prodat svoji hodnotu a svůj přínos na pohovoru. Ukázat, proč chcete právě tuhle práci, jaká je vaše vnitřní motivace.
Hezký den, Jana
Setkal jsem se. Ale mohli mi klidně říct něco jiného, protože u odborného testu jsem pohořel a bylo nasnadě říct, že jsem neprokázal své technické znalosti. Nicméně mi bylo sděleno, že jsem u pohovoru žádnou chybu neudělal, ale oni potřebují někoho, koho si budou moci tvarovat a vychovávat. A připouštím, že to by se mnou asi nemohli. Takže uvěřitené.
Dokážu si ale představit, že existují personalisté, kteří se bojí jednat přímočaře a říkají něco, co nemají vůbec zapotřebí. Všichni jsou jen lidé, a když se tím budeme štvát, tak děláme zle jen sobě.
Přeju všem hodně úspěchů a na pohovor vždy jen s úsměvem 🙂
PP
Když jsem byla vržena po mateřské dovolené do procesu hledání práce, potkala jsem se také s odpovědí „překvalifikovaná“. Stalo se mi, že hodnotu, kterou jsem mohla předat, jsem si v tu chvíli neuvědomovala a myslím si, že se to stává většině žen v této situaci.
Fakt je, že jsem to nijak neřešila, a zpětně jsem ráda, že mi personalistky vlastně daly šanci, protože v závěsu s touto odpovědí mi přicházely nabídky, na které bych sama v tu dobu nereagovala a poté je to už o rozhodnutí, zda chci trvat na svém, nebo se otevřu novým výzvám.
Jiné je, když si je člověk své hodnoty vědomý a opravdu cíleně si chce „odpočinout“, prostě se rozhodl, pak je to potřeba to sdělit a vysvětlit.
Já jsem díky radám Jany jsem pomohla dceři vytvořit studentský životopis, když hledala brigádu a několik měsíců se nedařilo a nedařilo.
Našla ji během jednoho týdne. A že to nebyla jen náhoda mě přesvědčilo i to, když po půl roce proces opakovala a se stejným výsledkem!
Pokud si s něčím rady nevíte, tak jsem si jistá, že jste tady správně, nemusíte už dělat hokus pokus, můžete se zeptat , poradit se a ušetřit si nervy, čas i peníze.
Dobrý den, sama jsem se také s výhradou, že jsem překvalifikovaná, již setkala. Řekli mi to na pohovorech, kde hledali administrativní pracovníky do nemocnice. Původně jsem učitelka, takže mám VŠ a titul, ale učení mi nikdy moc nešlo a byla jsem v té práci nešťastná, i když na rozdíl od některých učitelů plně kvalifikovaná. Když jsem musela ve škole skončit, přirozeně jsem začala hledat práci jinde. Velmi bych uvítala článek nebo webinář s radami, jak v motivačním dopise či na pohovoru vysvětlit, že i když jsem diplomovaný „magor“ a umím slušně dva cizí jazyky, moc ráda budu pracovat jako recepční, sekretářka nebo jiná administrativní síla, protože je mi bližší vyplňovat tabulky na PC, komunikovat s klienty a papírovat, než stát před katedrou a učit. A že mi opravdu nevadí, že místo 20 000 Kč měsíčně + osobní, co mohu mít ve škole, budu brát jen třeba 9 000 Kč. Ale budu psychicky v pohodě, nebudu se nervovat s dospívajícími, kteří se brání jakýmkoli znalostem, a budu mít pocit, že to, co dělám, k něčemu je. Bylo by zajímavé konfrontovat názory a zkušenosti diskutujících s komentářem personalistů, kteří při výběrových řízení lidem překvalifikovaností argumentují. Ráda bych věděla, podle čeho dokáží odhadnout, že ta práce člověka nebude bavit, když ho vidí poprvé. Myslím, že paní Bartíková něco na toto téma plánuje, takže bych se ráda zúčastnila.
Ano, setkala jsem se s něčím obdobným a byla jsem časovanou hrozbou pro moji nadřízenou. Ale pro mě je to SUPER!!! Nicméně, je super mít vědomosti a zkušenosti…a VÝSLEDKY! Co víc si přát?! Jsem překvalifikovaná? Práce by mne nudila? Nudu opravdu nesnáším…ale vím, že to co umím mi nikdo nevezme, můžu to předávat dál a pomáhat lidem, kteří moji práci a rady potřebují a ta pomoc se dá i zpeněžit. Proto jsem se dala na cestu a rozhodla se zúročit své dovednosti ve svém projektu. Pomáhám plnoštíhlým ženám užívat si křivky. Když pracuju, jsem šťastná.
Řídím se rčením: Pánbůh nezavře jedny dvěře, aby neotevřel dvěře druhé. Právě toto mne uklidňuje, když propadám panice A VŽDYCKY TO DOBŘE DOPADLO! Jde o to, zamyslet se, jaké jsou cesty k výdělku (vím, že není jen jedna). To, že personalista nevyužije potenciálu překvalifikovaného člověka, neznamená, že je to špatně. Buď má pravdu a nebo ne, pak to můžeme změnit – pokud známe svoji hodnotu. My jsme zodpovědní za to, co si vybíráme a co chceme a činíme – to je fajn ne?
Jani, ani nevím, jestli jsem Ti někdy poděkovala veřejně. To, cos pro mne udělala, čím sis se mnou ve tvém tréninku vším prošla, mi dalo obrovskou svobodu, klid a jistotu. Jani, DÍKY!
Často se opakují ve vašich komentářích názory: je to výmluva, chtějí ušetřit, nadřízený se bojí přijmout někoho schopnějšího, než je sám.
Ano, i tohle bývají důvody nepřijetí, netvrdím, že ne.
A vím, že existují personalisté, kteří neumějí říct věci narovinu a vymlouvají se.
S čím ale nesouhlasím, je přístup generalizace, který v mnoha komentářích vidím. Většina autorů používá rovnici typu:
Řekli, že jsem překvalifikovaný(á) = chtějí ušetřit.
A tuto svoji rovnici, vytvořenou často jen z vlastní domněnky, potom používají pro všechny další případy.
Časem se tato rovnice změní ve vnitřní přesvědčení – nemůžu najít práci, protože všude raději vezmou někoho levnějšího, než jsem já.
Jaký asi bude výsledek, když do každého výběrového řízení budete vstupovat s tímto přesvědčením? Jak bude vypadat váš životopis, váš motivační dopis? Jak se budete prezentovat na pohovoru, když někde uvnitř své hlavy budete už předem naštvaní na ty lidi naproti vám, že zase vezmou někoho levnějšího? Co z vás budou ti lidé asi cítit?
Budou vás chtít? Nejspíš ne. A bude tím důvodem skutečně to, že chtějí někoho levnějšího….???
Svět není černobílý a každá situace je jiná, každý člověk je jiný. Každá zkušenost je jiná.
Je jenom na nás, co si odneseme, jak s kterou zkušeností naložíme. Co se naučíme. A jaký život, jakou realitu si vytvoříme.
Krásný den, Jana Bártíková
Dobrý den, s Janou souhlasím. Jsem také v situaci, kdy hledám práci. Tu pravou práci. Již nějakou dobu posílám svůj vyprecízovaný životopis se svými velkými životními zkušenostmi. A úspěch se nedostavuje. Zatím. A objevili se hlasy mých blízkých, že bych měl svůj životopis „zlehčit“, že takto se mých zkušeností mohou zaleknout. Proto jsem se nad tématem překvalifikace zamýšlet. A došel jsem k tomu, že buď „chci něco dělat“, a nebo dělat svoji práci, kterou umím a dělám ji rád. Je to také o tom, že čím je kvalifikace větší, tím se zužuje množství nabídek. Takže hledání tím trvá déle. A to tak beru. A chápu, že pokud to bude trvat moc dlouho, budu muset přistoupit na „nějakou“ práci s tím, že dál budu hledat tu pravou. A je to vždy o člověku, co si přeje jeho srdce a co dělají ruce…
Děkuji všem za komentáře. Moc mě těší, že tenhle článek vyvolal takový zájem a takovou diskusi! Dokonce jste mě inspirovali k tomu, že na téma „Překvalifikovanost a další důvody nepřijetí“ uspořádám už brzy pro vás webinář s hosty: personalisty i uchazeči.
A bych se vyhnula příliš dlouhému textu v jednom komentáři, najdete můj další pohled a moji odpověď v několika dalších následujících komentářích, některým z vás odpovím i přímo.
Jana Bártíková
Souhlasím s názorem Jany jen částečně, i když v oblasti administrativy tomu fakt nerozumím. Mám ráda kreativní práci, ale když práci potřebuji kvůli placení svých nákladů, tak o tom, jestli mě práce bude bavit, rozhodně nepřemýšlím. Časem je vše stejně rutina v tomto oboru. Svá CV neposílám na dané pozice, kde nebudu co platná. A co ještě říci na otázku, jestli ten můj životopis je pravda? Oni se lidi dneska prezentují něčím, co neumí? Ze své dlouholeté praxe vím, že to, že někoho práce baví je v Česku příjemný bonus. Moc takových lidí neznám.
Radano, díky za váš názor!
Myslím, že je to škoda, že to, že práce někoho baví, je v Čechách příjemný bonus. Proč to tak je? Proč si nedovolujeme dělat to, co nás baví? Proč jste si to nedovolila vy, Radano?
Práce je přeci součástí našeho života! Trávíme v ní podstatnou část času, který tady na světě máme. Tak proč tolik lidí žije až večer, po práci, o dovolených, o víkendech… A kde je ten čas, který jsme pojali jako nutné zlo – práce? Ten házíme jen tak do koše??
Tenhle projekt se jmenuje Získám DOBROU práci. Vytvořila jsem ho proto, abych pomáhala lidem, kteří chtějí práci, která je baví a naplňuje. Ve které vidí smysl.
Každý může dělat práci, která ho baví a naplňuje a živit se tím, co má rád. Je to jen na nás a našem rozhodnutí.
Hezký den, Jana Bártíková
Na jednu stranu to chápu, že má kvalifikace a vzdělání se na určitých pozicích nevyužijí. Ale co mám dělat, když jsem absolvent, v mém oboru chtějí všude člověka s praxí nebo alespoň aby již někde delší dobu pracoval, tak se hlásím na nižší pozice, kde jim zase přijde moje vzdělání moc? Na úřadu práce, bez podpory to nejde, tak člověk zkouší vše, ale zjistí, že vzdělání je překážka, i proto již mám dvě verze životopisu, s titulem a bez.
Jani, vždycky je to o tom, jaké dáte lidem na druhé straně informace.
Vysvětlujete ve svém motivačním dopise, v životopise, na pohovoru, co chcete dělat a proč? Proč chcete pracovat právě na téhle pozici, pro tuhle firmu? Jaká je vaše vnitřní motivace?
Dokážete na pozicích, které odpovídají vašemu vzdělání a vaší představě o práci, „prodat“ v čem je váš přínos? Co získají, když vám přijmou?
Vaše vzdělání není žádná překážka. Ale pokud vy sama tohle, nebo něco jiného, jako překážku vidíte, tak to tak bude vnímat i vaše okolí. Ve světe kolem nás se jen odráží to, co my sami si myslíme, čemu my sami věříme…
Soustřeďte se plně na svůj cíl a udělejte pro něj maximum. Nenechte se ničím odradit, hlavně ne sama sebou.
Hezký den, Jana Bártíková
Dobrý den, Jano,
do jisté míry chápu vaše rozhodnutí mít CV s titulem i bez. Můj kamarád 5 let studoval VŠ a jeho zaměstnavatel netušil, že mu přímo před očima roste budoucí vysokoškolák. Tajil to a přiznal až po promoci. Dobře udělal, jeho vedoucí vzdělání neměl, konec si domyslíte. Vedoucí šel na nižší pozici, kamarád povýšil. Před 5 lety by to možná dopadlo jinak.
A teď vám popíši příklad ze života, kdy jiný kamarád zoufale hledal práci. Má 2 vysoké školy, hlásil se na nižší pozice (SŠ), průběžně je vyhrával, ale jeho nadřízení (budoucí) z něho měli strach, že by přišli o práci.
A tak se stalo, že na jednom výběrovém řízení nepřiznal ani VŠ, SŠ, předstíral, že má základní vzdělání. Vzali ho, dělal kopáče a trpěl – dělal těžkou práci, trpěl nevybíravými slovy svých spolupracovníků. Po nějaké době se dostal do kanceláře, ale jeho nadřízená byla SŠ a nestrpěla, že má vyšší vzdělání, pravda vyšla najevo, kamarád je intelektuál a o místo přišel, nechal se vyštvat.
Nikdy v životopise nelžete, zavíráte si dveře k personalistovi a to navždy. Personalista je přísný, ale je to také jen člověk.
Tak hodně štěstí při hledání práce.
Dana Hellerová
Zajímavý článek, autorka má právo na svůj názor, sdílí osobní zkušenost a svůj úhel pohledu. Já mohu sdílet také jen tu svoji zkušenost – nikdy nezapomenu na pohled vedoucího z jedné nejmenované organizace, když spatřil moje tituly :-). Tam nešlo o žádné tušení toho, že by mě ta práce nebavila, já vím, že bavila, ale bylo to jasné :-). Měl strach. Bylo to v roce 2002. nakonec jsem si našla jinou práci, kde byl osvícený ředitel, který trval na vzdělávání zaměstnanců a tituly mu nevadily. Nejspíš se budeme muset smířit s tím, že vysoce kvalifikovaných pozic v ČR ubývá (jaké vzdělání asi budou muset mít zaměstnanci Amazonu?) a že vyšší vzdělání typu Ph.D. si doplňujeme sobě pro radost. Podívejte se na to, které profese se nejvíce uplatňují a kteří absolventi nepracují ve svých oborech. Ukažte mi religionistu, sociologa, antropologa, kteří pracují v oboru :-). Bylo to ovšem jejich svobodné rozhodnutí tyto obory studovat. Myslím, že člověk se musí učit celý život a že je možné vždy začít dělat něco úplně jiného. je to ovšem namáhavé. Spousta profesí časem zanikne, jiné vzniknou. Změna je život.
Dobrý den, Aleno!
Díky za váš příběh! Ano, tohle se také stává. Můžete narazit na manažera, který se bojí přijmout někoho, kdo se mu jeví schopnější než on sám. Bojí se, že ho ten někdo připraví o jeho místo.
Pak je dobře, že tento „obchod“ nedopadl. Takový člověk by vám jen házel klacky pod nohy.
A hlavně, díky tomu, že tohle nedopadlo, jste mohla pracovat pro osvíceného ředitele… 🙂 Takže – vše dopadlo tak, jak mělo…
Líbí se mi váš pohled, že člověk se musí učit celý život a vždy je možné začít dělat něco úplně jiného. Jde jen o to umět použít svoje znalosti, zkušenosti, svoje vzdělání pro radost třeba trochu jinak a obohatit tak sebe i druhé…
Krásný den, Jana Bártíková
Já s Janou souhlasím. Čím vyšší pozici obsazujete, tím těžší je exaktně popsat, jaký ideální kandidát ji má zastávat. Klidně se může stát, že zjistíte až v x-tém kole výběru, že pro daného kandidáta to nebude to pravé ořechové. Protože se zde nejednalo právě o pozici popeláře, hodně záleželo na tom, KDO a JAK ji nakonec bude vykonávat. Personalistka, která Janu odmítla, velmi dobře věděla, co dělá. Mít na této pozici demotivovaného pracovníka je cesta do pekel pro něj samotného i pro firmu.
Také je třeba si všimnout, že Jana to nakonec nebrala jako neúspěch, ale jako pozitivní zkušenost. Což je přesně to, oč v jejím článku jde. Prostě buďte lepší a lepší, hlaste se do lepších a lepších výběrových řízení a jednou to prostě musí vyjít. Pokud budete k výběrům a pohovorům přistupovat s tím, že agentury či HR manažeři si stejně vždycky vyberou někoho jiného, buďte si JISTI, že se to skutečně stane. Nejlepší zkušenost je vždycky ta špatná. Je ale důležité si na špatné zkušenosti nezvykat :-))
Michale, díky za názor!
Byla jsem více, než 15 let na „druhé straně“, vybírala jsem lidi do svých týmů. A potvrzuji, že není vždy snadné (ani po 15ti letech ne) zadefinovat přesně požadavky na danou pozici.
A také potvrzuji, že kandidáta poznáváte postupně. Poznáváte jeho osobnost, jeho potenciál, jeho vnitřní motivaci… A může se stát, že až ve finále zjistíte, že tohle není ten pravý. A může se stát, že to zjistíte až po měsíci spolupráce…
Proto v dobrých firmách procházíte několika koly výběrových řízení.
Jsme jenom lidé. Naštěstí u nás zatím nevybírají zaměstnance počítače. A lidský faktor – to je spousta různých proměnných a nedokonalostí.
Souhlasím s vámi, Michale. Děje se nám jen to čemu sami věříme. Pokud věříme tomu, že jsme hračkou v rukách osudu, tak tomu i v našem životě je.
Pokud věříme tomu, že na to místo vezmou někoho mladšího, levnějšího, schopnějšího (dosaďte si dle vlastních domněnek), tak se tak i stane..
Krásný den, Jana Bártíková
prve co by som vo firmach zrusil su HR, a ta katastrofa na udajne profesionalnych personalnych agenturach- pracka penazi- totalka neschopnosti v jednom kancli
viac krat som zazil takuto odpoved, alebo jej podobnu, rozhodli sme sa ze danu poziciu rozdelime na dve juniorske, alebo trochu zlavime z nasich poziadaviek a obsadime tuto novu poziciu internym kandidatom
mal som vela penazi, ked som sa stal nezamestnanym, ale uz nemam, lebo decka boli na vyske a este som lizoval auto, mam po 50 a mozem uz len umriet, lebo niet zaco zit….
toto je realita, nie sen
Eduarde, díky z váš komentář.
Ano, tohle je realita. Vaše realita.
Svoji realitu si tvoříme každý sám.
Hezký den, Jana Bártíková
Dobrý den,
dovolím si reagovat na některé komentáře z vlastní zkušenosti a začnu posledním komentářem od Edy.
Chápu, že se cítíte nešťastný a vše kolem Vás je špatné. Hledání práce je v jednotlivých regionech více či méně těžké, to je realita. Já, ale pracovat chci, zkuste to otočit, proč, když 80% lidí pracuje, musím být já v těch 20%, kteří nepracují? To není spravedlivé, mám právo být šťastný, ale musím proto něco udělat. A to něco, je změna. Zamyslete se nad svými postoji, přáním, myšlením, pozitivní myšlení vás přivede i k pozitivní změně. Jsme to, co máme v hlavě a tím nemyslím jen vzdělání a tím, co z nás vyzařuje.
Já se řídím třemi slovy – „mohu, chci a umím“, pokračuji, „a nikdy se nevzdávám“, když to vzdáte, prohrajete jednou provždy. Máte možnost volby, je to na vás.
Tak jsem to aspoň vždy učila v kurzech pro nezaměstnané uchazeče o práci a věřte, že někteří byli hodně zoufalí, ale našli sílu se vzchopit.
Píšete, že máte 50 let, informoval vás někdo, že už po 5 měsících evidence na úřadu práce na vás budoucí zaměstnavatel může dostat finanční dotaci na mzdu? Může to být vaše výhoda, můžete vstoupit i do některého projektu pro nezaměstnané, tam uchazečům hledají práci, můžete se rekvalifikovat, doba rekvalifikace se vám započítává do důchodu a ještě pobíráte po dobu rekvalifikace asi 65% bývalé mzdy. Informujte se u své zprostředkovatelky práce, poradí vám. Máte šanci i možnosti.
Přeji vám hodně sil a úspěch.
Hezký den, Dana Hellerová
Chápu Váš postoj, ale nemohu souhlasit. Chcete práci? Chcete změnu? Tak se dlozměňte!
První, co potřebujete, je nakopnout. A můžete to pro sebe udělat i sám. Stoupněte si před zrcadlo, podívejte se sám sobě do očí a zeptejte se, jestli chcete ležet a litovat se, nebo vstát a jít za svým cílem. Když to nechcete udělat pro sebe, udělejte to pro rodinu.
Naučte se mít rád personalisty (a personalistky). Někdy je to těžké, když Vás mladá slečna po absolvování několika školení začne kádrovat a shlížet na Vás spatra. Ale má to za úkol. Musí Vás vyvést z rovnováhy, aby Vás víc poznala. Aby viděla, že jste chlap a ne hysterka, co jde hned do konfliktu, nebo se naopak položí. Jemně ji usměrněte, aby viděla, že tahle hra na Vás neplatí. V jádru je to roztomilá osůbka, která se ale MUSÍ chovat tak, jak se chová.
A když se naučíte je mít rád, tak to z Vás vycítí a získáte si je. Vaše vrásky nejsou cejch, ale znamení životních zkušeností, které mohou být pro ostatní velmi přitažlivé.
Hlavu vzhůru a začněte sám vytvářet svoji realitu, svůj sen! Není to snadné, ale jde to.