Rozhovor: Mezinárodní firmu vyměnila za alpské svahy

Celý život pracovala v oblasti obchodu. V momentě, kdy spousta lidí raději pokračuje v tom, co umí, ona udělala opak: sebrala veškerou odvahu pro velkou životní změnu. Markéta Záleská (52) – miluje hory, cestování a outdoorové sporty. Dnes žije svým koníčkem – je lyžařská instruktorka v rakouském Tyrolsku…

Markéto, jaké to je začínat něco nového, když většina vašich vrstevníků už chce v klidu dotáhnout to, co začali?

Je to krásný a opojný pocit, spojený s pýchou a občas i trochu s údivem, že jsem opravdu tady, že se mi podařilo plán realizovat a dovést do konce.

Jak člověk přijde k takovému rozhodnutí?

Rozhodnutí předcházela únava, pocit vyčerpání, vyhoření a stereotypu, celková nespokojenost se životem a životním stylem.

Ale ta práce, co jste dělala – obchod a řízení lidí, vás bavila, nebo ne?

Ano, práce mě bavila… Přesto se po všech těch letech dostavil zmíněný pocit únavy a frustrace.
Práce u velké mezinárodní firmy je spojena s neustálým tlakem a stresem, plněním termínů a úkolů, náročným jednáním s obchodními partnery, pracovními cestami… Bylo toho už prostě příliš, můj život potřeboval nový impuls, nový směr…

Zajímá mě, zda vás někdy napadlo, že byste se mohla živit něčím, co je váš koníček?

Až do minulého roku mě nic takového nenapadlo. Brala jsem tak nějak automaticky, že moje práce musí být spojena s tím, co jsem vystudovala (obchod, marketing), a čím jsem se dosud pracovně zabývala.
Nápad přišel zcela náhodou až v dubnu minulého roku.

Vzpomínáte si na reakce okolí, když se dozvěděli, že chcete být instruktorka lyžování?

Moje rodina a nejbližší přátelé mě nadšeně podpořili a stále podporují… U ostatních, zejména bývalých kolegů, jsem cítila překvapení, nedůvěru, zároveň obdiv spojený s trochou závisti.

Co bylo nejtěžší překonat?

Byl to obyčejný lidský strach. Strach z velké změny, z kroku do neznáma, z opuštění zažitého životního stylu a práce…

Možná se zeptám hloupě, ale jak jste to překonala?

Strach jsem překonávala postupně ve své mysli. Jako bych se krůček po krůčku stále posouvala směrem dopředu. Trvalo mi téměř tři měsíce, než jsem si sama v sobě vše vyjasnila a překonala všechny pochybnosti…

Co vám pomohlo na cestě za svým rozhodnutím?

Pomohly mi rozhovory s nejbližšími (dcera, kamarádi). Dále vstřícné reakce rakouských známých a jejich snaha poradit. Přemýšlení o životě současném i možném budoucím…

Pamatujete si z těch rozhovorů nějakou myšlenku, která byla nějak rozhodující, která vás skutečně nakopla?

Začátkem července minulého roku jsem přijela na pravidelné letní lyžování na ledovec Hintertux.
V té době už mi chyběl jen poslední krůček k finálnímu rozhodnutí. Se svým plánem jsem se svěřila Alexandře, rakouské „paní domácí“ – právě její upřímná a pozitivní reakce „Skvělý nápad, v Rakousku je vždy práce pro šikovné lidi“ mi pomohla tento poslední krok udělat.

Je to přesně takové, jaké jste si to přála/představovala?

Získání potřebného osvědčení bylo těžší, než jsem si původně představovala – dlouhý a náročný kurz, přísní školitelé, složení několika závěrečných zkoušek. O to větší byla moje radost, když se mi podařilo vše zvládnout.
A jaká je nyní vlastní práce? Krásná 🙂 Občas jsem unavená, promrzlá… Pak ale vyjde slunce a já se rozhlédnu po okolních horách, a opět se dostaví ten pocit štěstí a radosti, že tu jsem…
Mám radost z pokroků, které moji žáci dělají, snažím se jim předat svoji lásku k horám a lyžování. Ten pocit je prostě báječný…

Děkuji za báječný rozhovor.

Chcete i vy zažít v životě změnu, ke které teď nemáte odvahu?
Nevidíte teď cestu skrz překážky, ale chcete jít dál?
Máte pocit, že když už vám není 20, 30 maximálně 40, tak začínat něco nového je prostě hloupost?
Pojďme to společně změnit na celodenním semináři Žij svou jedinečnost >>>