Jaké je moje poslání a moje hodnota?
Nejen v moment, kdy hledáte práci a chcete jen, aby vás už někam rychle vzali, ale kdykoliv, kdy se chcete odbýt, že takhle to stačí a že něco dělat přece musíte, že si vybírat nemůžete…
Přesně to jsou ty správné chvíle položit si tyhle otázky. Zastavit se a zeptat se sami sebe: Jaké je moje poslání? Dělám to, co je mým posláním? Jaká je moje hodnota? Dávám opravdu ze sebe to nejlepší?
Když budete znát svoje poslání, když objevíte svoji hodnotu a hlavně, půjdete si za tím:
- Budete dělat práci, ve které budete spokojení a šťastní, která vás bude bavit a naplňovat
- Budete ve své práci úspěšní a prospěšní mnoha dalším lidem
- Budete spokojeni ve svém životě, protože vaše spokojenost v práci ovlivňuje vaši spokojenost v dalších oblastech života.
Kdy žijete?
Až příliš mnoho lidí dělá práci, která je nebaví, ve které nevidí smysl. Dělají práci jen pro peníze, aby mohli zaplatit hypotéku nebo nájem. To, co vydělají, utratí za něco, co jim do života přinese zdánlivý pocit štěstí – novou televizi, nové auto, dovolenou u moře, značkovou kabelku…
Žijí jen o víkendech a o dovolených a někdy ani to ne. Ve strachu před ztrátou zaměstnání často pracují i ve svém volnu, místo toho, aby trávili svůj čas s rodinou…
A KDE JE ŽIVOT? Kdy budete žít? AŽ… KDY?
Život nezačíná až někdy… ŽIVOT JE PRÁVĚ TEĎ. ŽIJEME KAŽDOU VTEŘINU, V KAŽDÉM NÁDECHU A VÝDECHU.
Jsme to, co děláme!
Každý z nás přišel na svět s posláním. A s talentem. Když jsme byli děti, dělali jsme některé věci naprosto přirozeně. Něco nám šlo snadno, něco jsme se rychle učili. V něčem jsme uměli pomoci druhým a být jim prospěšní.
Pak přišla výchova a vzdělávání a my jsme zapomněli, co vlastně umíme. Pracovali jsme na tom, co nám moc nešlo, aby nám to šlo lépe. Vybrali jsme si svoji práci z různých důvodů. Málokdo si vybral jako svoji práci to, co ho opravdu baví a co umí nejlépe. A tak dělíme svoje činnosti na práci a na koníčky. A žijeme v přesvědčení, že tím, co nás baví, se nemůžeme uživit…
A tak jsme ztratili svoji vizi a svoje poslání. Neděláme to, co jsme, co je pro nás přirozené, pro co máme talent. Nedáváme celku svůj přínos, svůj příspěvek, nejsme užiteční tak, jak můžeme být.
A nejsme šťastní…
Máte v sobě svůj diamant…
Umíte a znáte toho opravdu hodně. Máte v sobě svůj talent. Hodně jste se toho v životě naučili. Je toho hodně, co můžete nabídnou světu, jak můžete být prospěšní. Máte v sobě diamant.
Objevte ho a vyneste ho na světlo. Použijete ten skvělý potenciál, který máte v sobě. Dělejte to, co vás baví a co umíte nejlíp. Tak budete šťastní a s vámi spousta lidí, které tak obohatíte.
Možná, že teď máte pocit, že v sobě žádný diamant nemáte. OMYL. Každý ho má. Jde jen o to ho najít, vynést z hlubin na světlo, vybrousit a rozzářit…
Pochyby a mýty
Rozumím vašim pochybám a nedůvěře. Také jsem je měla.
⇒ Jak můžu dělat, co mě baví a zároveň si tím vydělávat? Za to, co baví mě, mi nikdo nezaplatí!
Zaplatí. Pokud budete dělat to, co máte rádi a co umíte, lidé poznají hodnotu, kterou jim dáváte. Jde jen o to, najít cestu, jak se začít živit tím, co máte opravdu rádi. Vy teď tu cestu nemusíte znát. Já vám pomohu nakreslit mapu…
Ano, měla jsem strach, když jsem dávala výpověď v zaměstnání a vyměnila jsem práci pro prestižní značku za svůj vlastní projekt. Ale měla jsem cíl a plán, jak k němu dojít… Můj projekt je tady. Moje práce pro vás mě nesmírně baví a vy, za což děkuji, vidíte hodnotu v tom, co vám dávám. A je vás mnoho, kdo jste mi za moje služby zaplatili. Díky tomu mohu dělat svoji práci naplno a pomáhat dalším lidem. Děkuji!
⇒ Celý život jsem dělal/a něco jiného, nemám vystudovanou žádnou školu, abych mohl/a dělat, co mám rád/a…
Nevadí! Budete překvapeni, co všechno o svém oboru, který máte rádi, víte a znáte! Co všechno umíte! Co všechno už v sobě máte proto, abyste mohli začít! A to, co vám chybí, se rychle naučíte, když jde o věc, která vás baví. A že nemáte papír? Často žádný nepotřebujete a pokud ano, najdeme spolu cestu, jak ho získat!
Nestudovala jsem personalistiku a ani jsem nepracovala jako personalista. A přesto jsem za 15 let praxe vedla stovky výběrových řízení, viděla tisíce životopisů, setkala se se stovkami kandidátů na pohovorech. Sama jsem byla mnohokrát uchazečem. V obou případech jsem se učila především ze svých chyb a stále se zlepšovala a zlepšovala natolik, že teď mohu to, co vím, dávat dál. A dál se učím – vzdělávám se u nás i v zahraničí, spolupracuji s odborníky v oboru…
⇒ Už jsem moc stará/starý na změnu!
NE! Nikdy není pozdě! Váš věk může být dokonce i vaší výhodou! Máte daleko víc zkušeností, znalostí…
Ryamond Albert Kroc založil v 52 letech Mc Donalds’, do té doby byl obchodním cestujícím. Mary Kay Ash byla do 45 let podomní prodavačka knih a domácích potřeb, ve 45 letech založila úspěšnou kosmetickou firmu. Colonel Sanders založil KFC ve svých 62 letech. Christian Dior měl první módní přehlídku své značky ve 42 letech. Co si asi tihle tři a mnozí další mysleli o „svém věku“?
Opustila jsem zaměstnání a spustila jsem svůj projekt ve 40 letech…
Existuje řešení
Můžete objevit svoje poslání a najít v sobě svůj diamant, svoji vnitřní hodnotu. Existuje řešení pro KAŽDÉHO z vás. Ale ne KAŽDÝ má tu odvahu. Existuje řešení pro vás, kdo:
- Pracujete, ale práce vás nebaví, nenaplňuje, nevidíte v ní smysl
- Nepracujete a hledáte práci. A chcete, aby to byla mnohem lepší práce, než ta minulá…
- Studujete nebo končíte školu a nevíte, co vlastně chcete dělat
- Nechcete už být zaměstnancem, chcete podnikat, ale nevíte v čem nebo se bojíte, jestli se uživíte…
- Chcete dělat něco, co má smysl, co vás bude bavit, v čem budete prospěšní světu a co vás uživí
- Máte odvahu podívat se sami do sebe a udělat tu ZMĚNU!
Blíží se konec roku a to je ten nejlepší čas na to, se zastavit a rozhlédnout se a jít dál tou správnou cestou….
CHCI NAJÍT SVOJI CESTU › › › › ›
Napište mi do komentářů: Děláte to, co vás baví a naplňuje? A proč?
Komentáře nejsou povoleny.
-
-
-
Toť otázka... Přečtěte si ebook a budete vědět, k čemu a jak vám největší profesní síť může pomoci...
Práci mám a líbí se mi. Rád bych ale našel sobě podobné na trh práce. Připadá mi, že spousta lidí na tento trh nějak nepasuje. Moje práce je tedy zboží, u kterého se velmi těžko hledá hodnota, protože zboží jako já se prostě na tomto trhu skoro neobchoduje. Mám vysokou, nebo nízkou cenu? Prostě to nevím… Je mi padesát, mám problémy s angličtinou a i s českou gramatikou, ale už mnoho let se živím jako programátor. Jak mám předstoupit před šéfa a říct si o vyšší plat, když na trhu práce nenajdu obdobný příklad, na který bych se mohl odvolat… ?
Myslím si, že alfou a omegou úspěšných lidí je silná víra v to, co dělají, bez ohledu na to, co to je.
Nevíte prosím někdo, jak trénovat opravdové silné nadšení, zaujetí, víru? Je možné se to nějak naučit?
Je skvělé, že si tady můžeme takhle povídat (psát). Všichni, kdo tu jsme, máme nějaký motiv a přinejmenším zkoumáme, jak jít za svým snem. Podělit se s ostatními a vidět, že má smysl mít cíl a že věřit si je „normální“.
Víra je nejdůležitější. Když si předem myslím, že něco nejde, tak to pro mne opravdu nejde! To je železné pravidlo lidské psychiky.
Moudrost říká: Chceš-li být úspěšný, setkávej se s úspěšnými. Je to jednoduché: Od úspěšných se mohu učit, jak být úspěšný. Od „looserů“ se mohu jen naučit, jak být „looser“. Omlouvám se, pokud to někomu přijde tvrdé. Ale tak to je a lhát si nemá smysl.
Ať zde tedy mluví hlavně úspěšní, od nich se můžeme učit, co nám pomůže.
Bohužel, mnohem víc by taková diskuse pomohla těm, kdo nevěří, nevěří sobě a jsou hlavně bez sebe z toho, že jejich příjmy nejsou na té úrovni, kde by je měli chtít. Takových je bohužel většina. A na tato fóra nechodí – možná jsou pohodlní, ale hlavně nevěří.
Jak se k nim dostat? Jak JIM pomoci? Jak zvednout jejich sebevědomí a víru? Kdy a kde je můžeme potkat a jak právě JE můžeme motivovat?
Vím, že jsou lidé, kteří mají to štěstí, že se mohli pustit do práce, která je baví a opustit tak práci, která pro ně byla jen prostředkem k vydělání peněz. Ale jsou aspekty, které nějak stále dokáží omezovat naše touhy a sny a těmi aspekty je často výchova, které se nám dostalo. Těžko se stane podnikatelem a tedy úspěšným podnikatelem člověk, kterému bylo od útlého věku vkládáno, že nestojí za starou bačkoru a že jeho místo je tak u kbelíku a hadry na podlahu. Tihle lidi si prostě nevěří.
Myslím, že jen velmi krátkozraký člověk si může přát živit se tím, co ho baví…
Mám svou milovanou aktivitu dělat deset až dvanáct hodin denně? I ve chvílích, kdy jsem utahaný, v nenáladě, případně chci právě čas věnovat něčemu jinému? Mám si do ní nechat kecat od diletantů, kteří mají peníze, moc a vliv (případně nemají, ale chtějí mít) a nedělat ji podle vlastní chuti či „vnitřního hlasu“? Mám na tohle všechno přistoupit, protože jinak nevydělám na hypo, na jídlo a na nic? Děkuji, ale za takových podmínek jsem si celkem jistý, že i své nejmilovanější „poslání“ začnu velmi rychle nenávidět… Raději ať mé koníčky zůstanou koníčky provozovanými zdarma, případně za občasné symbolické bakšiše, a ať zůstanou opravdu smysluplným „posláním“. V mašinérii profesionality se smysl dlouho neudrží – a když ano, tak radost určitě ne. Bohužel…:-(
Pokouším se pochopit Vás a vysvětlit, kde máme jiný názor.
Napadlo Vás, jak člověk, který má v popisu rozvoj lidských schopností (pouze těch profesních, prosím 🙂 Vám má vysvětlit, že to opravdu funguje, když Vy jste v tomto oboru Vašimi slovy „diletant“ a nechcete poslechnout můj „vnitřní hlas“ – mojí odbornou průpravu i lidskou dlouholetou zkušenost?
Nejsme na tom oba stejně? Vy ve své činnosti, já zase v mé?
V každé lidské činnosti je kromě víry ve svůj cíl či poslání důležité umět se dohodnout s ostatními, kteří našim cílům, víře či postupům nevěří. Součástí lidské komunikace je vzájemný respekt. Bez respektu k druhým nebude ten druhý respektovat mě. Takže bych nikoho, kdo má jiný názor neměl nazývat ošklivými slovy.
🙂
Jo a jste mi sympatický, také jsem si tím prošel.